Obálka: 2* Pod obálkou: - Hlavní postavy: 2* Děj: 3,5* Za možnost přečíst si tuto knihu s autobiografickými prvky děkuji @albatrosmedia. Domenico Starnone je uznávaný italský spisovatel. Jeho díla dokáží čtenáře oslovit, vyvolat v nich emoce. Ne jinak je tomu u díla Střepy na via Gemito, kde autor vypráví zejména o dětství a dospívání hlavního hrdiny, ve kterém můžeme vnímat právě samotného autora. Autor popisuje, jaké je vyrůstat s despotickým otcem, který bije jeho matku a slovně ji uráží. Otec hlavního hrdiny na mě působí mnohdy jako psychicky narušený jedinec. Když pomineme fakt, že svou žárlivostí ničí ženu svého života, ženu, kterou opravdu vroucně miluje (jak se dozvídáme v závěru knihy), tak po celou dobu tento otec vypráví příběhy. Příběhy, které jsou založené na skutečné události, ale dále zkreslené tak, aby dělaly právě jeho lepším, aby ho syn, kterému je vypráví musel litovat. Otec sám v některých chvílích neví, kde je pravda, neuvědomuje si své lži. Kniha také ukazuje snahu dospělého muže prosadit se v umělecké sféře a to, co vše je schopen tomu obětovat. Drsný příběh, který působí o to silněji, když si uvědomíme, že je spojen s životem samotného autora. Na mě osobně silné působily části, které byly věnované matce hlavního hrdiny. Zejména konec knížky útočil na mě pocity a vyvolával ve mě mé vlastní vzpomínky na rodinný boj se zákeřnou nemocí. Za mě silné dílo, které je velmi obsáhlé - místy knize chybí plynulost, která mě občas uspávala. Celkově hodnotím: 3* z 5* Kniha, která stojí za přečtení a člověk by si ji měl správně zařadit do svého čtenářského plánu - nejde o jednoduché čtení, bez vyvolání emocí.